6. září 2023 Blog

Hospic – to znamená být nablízku celému člověku

Paliativní péče je Světovou zdravotnickou organizací vymezena jako „přístup zaměřený na zkvalitnění života pacientů a jejich blízkých, kteří se potýkají s problémy spojenými s život ohrožující nemocí. Pomocí včasného rozpoznání a přesného vyhodnocení se věnuje prevenci a úlevě od bolesti a dalším problémům v rovině tělesné, duševní i duchovní.“ Stručná a na první přečetní možná trochu suchá definice skutečně o charakteru tohoto medicínského oboru říká skutečně mnoho – i to, že překračuje hranice pouhé medicíny coby péče o tělo či konkrétní tělesné orgány.  

Otázka tzv. holistického (tedy celostního) přístupu je aktuální a diskutované téma pro medicínu jako takovou. V případě medicíny paliativní jde však o něco vyloženě bytostného, jelikož ona skutečně „pokrývá“ (což je doslovný význam latinského palliare) celého člověka. Člověk je tělesnou, duševní, sociální a duchovní jednotkou a zmíněná kvalita života spočívá právě ve vyváženosti těchto vzájemně se ovlivňujících rovin. Avšak v závěru života je toto jakoby podtrženo a paliativní péče tomu jde vstříc. Lékař ani sestřičky nevidí na lůžku postižený orgán či pacienta redukovaného na jeho diagnózu, nýbrž konkrétního člověka, jenž má vedle tělesných i přirozené potřeby sociální, duševní a jistě ne v poslední řadě duchovní, jež jej dohromady dělají právě lidskou bytostí – člověka s jedinečným a neopakovatelným příběhem pozemského života, který se nyní završuje, a je velmi důležité, jaký charakter bude toto završení mít.

Proto paliativní tým v nemocnicích a hospicích (kamenných i mobilních) vedle zdravotníků zahrnuje i sociálního či psychosociálního pracovníka a psychologa či psychoterapeuta. Je dobře, že i v naší „nejateističtější společnosti na světě“ jsou jako standard součástí těchto týmů rovněž i kaplani poskytující podporu v duchovní rovině – praktikujícím věřícím i lidem, kteří se k žádnému náboženství nehlásí, avšak přesto si po svém kladou otázky po smyslu života a trvalých hodnotách ukazující na oblast přesahující každodenní zkušenost se světem, anebo si chtějí prostě jen promluvit s člověkem, jenž na ně má čas a chce jim naslouchat.

Být nablízku celému člověku – i tak můžeme volně vyložit smysl výše uvedené definice, smysl práce všech pracovníků domácí hospicové péče.