Psychohygiena pečujících: I ten, kdo pečuje, potřebuje péči.
15. října 2026 Články a informace

Psychohygiena pečujících: I ten, kdo pečuje, potřebuje péči.

Doprovázet blízkého člověka v době vážného onemocnění může být naplněné blízkostí, společnými chvílemi a pocitem, že můžeme být druhému nablízku právě tehdy, kdy nás potřebuje. Zároveň je to období, které může přinášet mnoho změn, nejistoty, obav i únavy.

Domácí hospicová péče pomáhá rodinám, aby nemocný mohl zůstávat ve svém domácím prostředí a mezi svými blízkými, pokud si to přeje a situace to umožňuje. Podpora přitom nesměřuje pouze k nemocnému. Součástí péče je také pomoc jeho blízkým, kteří jej doprovázejí.

Péče o vlastní síly totiž není známkou toho, že bychom se chtěli od nemocného vzdálit nebo že pro něj nechceme udělat dost. Naopak může pomoci, abychom spolu dokázali být s větším klidem, trpělivostí a pozorností.

Když nám na někom blízkém záleží, je přirozené chtít pro něj udělat co nejvíce. V průběhu dne proto mohou vlastní potřeby snadno ustoupit do pozadí. Právě proto má v tomto období psychohygiena své důležité místo.

Péče o sebe není sobectví

Pečující mohou mít někdy pocit, že by měli být neustále k dispozici, a že chvíle pro sebe nejsou v dané situaci na místě. Psychohygiena ale neznamená, že se od náročné situace odpojíme nebo že přestaneme prožívat těžké emoce. Znamená spíše to, že si dovolíme na chvíli povolit napětí a vytvořit prostor, ve kterém můžeme alespoň částečně načerpat síly.

Pomáhají i malé věci

V náročném období nemusí být prostor na větší změny nebo delší odpočinek. O to větší význam mohou mít drobné chvíle během běžného dne.

  • vyjít na chvíli ven a projít se,
  • dát si kávu nebo čaj,
  • pustit si oblíbenou hudbu,
  • zavolat člověku, se kterým se nám hezky povídá,
  • dát si teplou sprchu nebo koupel,
  • na chvíli pracovat na zahradě,
  • přečíst pár stran knihy,
  • pustit si jeden díl oblíbeného seriálu,
  • na pár minut jen sedět a nic neřešit.

Nejde o to „utéct“ od reality, spíše na chvíli přesměrovat pozornost od těžkých myšlenek a dopřát si malý prostor k odpočinku.

Zkuste si položit jednu jednoduchou otázku

„Co mi dělá radost?“

Odpověď bude u každého jiná. Podstatné je své zdroje radosti znát a dovolit si je využívat.

Nemusíte být na všechno sami

Součástí psychohygieny je také možnost přijmout pomoc druhých a mluvit o tom, co prožíváme. Někdy může pomoci podpora rodiny nebo přátel, jindy rozhovor s někým, kdo má od situace větší odstup. V rámci domácí hospicové péče mohou být takovou oporou také členové týmu – zdravotní sestry, sociální pracovník nebo psycholog, kteří jsou s rodinou v pravidelném kontaktu.

Pokud na sobě cítíme, že je toho už příliš, že nám docházejí síly nebo potřebujeme bezpečný prostor pro své sdílení, můžeme se obrátit na psychologa či psychoterapeuta. Dlouhodobé přetížení se může projevit také tělesně, například poruchami spánku, bolestmi hlavy či zad, výraznou únavou, zažívacími obtížemi nebo bušením srdce – pokud tyto potíže přetrvávají nebo se zhoršují, je dobré je nepřehlížet a vyhledat podporu. Využít lze také telefonickou pomoc. Linka první psychické pomoci - 116 123 je dostupná zdarma a nonstop po celé České republice a je určena dospělým, kteří se ocitnou v situaci, kterou je pro ně obtížné zvládnout vlastními silami.

Pro nemocné, jejich rodiny a pečující je k dispozici také Poradenská linka Nadačního fondu Umění doprovázet – 604 414 346. Nabízí bezplatné a anonymní poradenství v oblasti hospicové a paliativní péče, podpory pečujících i návazných zdravotních a sociálních služeb.

Autor: Mgr. Petra Pozdníková