13. června 2019 Blog

Proč domácí hospic?

Podle sociologických průzkumů si přibližně 80 % lidí přeje završit svůj život doma v kruhu svých blízkých, ale paradoxně jen 20 % umírajících je toto dopřáno. Ne vždy má člověk nebo jeho blízcí možnost toto ovlivnit, v mnoha případech to ovšem možné je. 

První podmínkou je, aby pacient měl u sebe někoho, kdo má podmínky, odhodlání i sílu o něj pečovat. Druhou podmínkou je dostupnost zdravotní péče, která plně nahradí tu, které by pacientovi dostalo v nemocnici.

K tomu je důležité, aby všichni zúčastnění (pečující, zdravotníci i pacient sám) přijali skutečnost, že nemoc pacienta, se již nedá prostředky současné medicíny vyléčit. To neznamená, že pro něj lékaři již nemohou nic udělat. Naopak, i takovému pacientovi mají co nabídnout. I když nezná léky na jeho nemoc, umí účinně tlumit bolest a poskytuje podmínky k maximálnímu zkvalitnění života v jeho závěru. Blízcí, kteří pacienta doprovázejí, jsou připraveni poskytovat mu péči v jeho domácím prostředí až do důstojného konce jeho života.

I když je rozhodnutí ukončit léčbu, jejímž cílem je vyléčení, velmi těžké, výzkumy ukazují, že „pacienti, kteří si zvolí péči zaměřenou na poskytování úlevy v ranější fázi svého onemocnění, ve skutečnosti žijí déle.“ (Volades: 78).

A nejde jen o délku života. Komfort, který paliativní péče pacientovi v maximální míře poskytne, mu umožní, aby se soustředil na kvalitu svého života v jedné z jeho nejdůležitějších, ne-li nejdůležitější, etapě. Čas přípravy je i přes všechny zdravotní obtíže a bolestnost loučení s našimi drahými časem příležitosti. Příležitosti k rekapitulaci života,  případnému urovnání vztahů, vyřízení potřebných právních záležitostí i přípravě na poslední rozloučení. Věřící se připravují i na pokračování své existence na věčnosti.

Právě toto mají všichni členové obou týmů Domácí hospicové péče poskytované Oblastní charitou Pardubice ((lékaři, sestřičky, sociální pracovníci, psychoterapeuti i duchovní) na paměti, když se na doprovázení pacienta podílejí. 

V minulém roce se naše dvě střediska (v Pardubicích a Holích) starala téměř o stovku umírajících pacientů.

Použitá literatura:

Angelo Volades, Umění rozhovoru o konci života, Praha: Cesta domů 2015.

„Nejnovější data o postojích veřejnosti a zdravotníků k umírání a smrti,“ Umírání.cz, zde.

„Nejvíce lidí umírá v únoru, “ 19. 2. 2018, Český statistický úřad, zde.

Náhledové foto: D. Valacjová 

Související příspěvky: