22. července 2020 Blog

Hospic je nadějí

Motto:     ,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. …  A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.“ (1Kor 13, 1–8; 13 )  

Problematika hospiců se v posledních letech stala celospolečenským tématem. Je vnímána jako něco dobrého a pro vážně nemocného člověka a jeho rodinu potřebného… Mnoho komunikačních potíží však přínáší skutečnost. že ve společnosti je smrt stále vytěsněná.

Způsoby sdělování fatálních diagnóz jsou velmi různorodé. Neexistuje žádný návod, neboť každý  člověk je  jedinečný. I přes veškerou a trpělivou snahu lékařů dochází k častému vytěsňování nemoci, a to nejen samotným pacientem, ale i jeho blízkými. Následně se v naší službě potýkáme s marností léčby. Setkáváme se s otázkou: ,,Co kdyby mně ještě něco pomohlo, abych se uzdravil?“

Před nedávnem tragicky zahynul  mně blízký člověk. Byl velmi mladý. Nikdo z jeho rodiny a ani my jsme neměli čas se na jeho odchod připravit. Prožívali jsme šok, zoufalství a mnoho dalších negativních emocí. Nedokázala jsem odpovědět na otázku: ,,Proč zrovna on?“ Chtěla bych mu ještě říci, že byl moc fajn a že jsem ho měla moc ráda. Už mu to nikdy nesdělím…

V kontextu událostí nedávné doby si uvědomuji, že život sice končí smrtí, ale hospic je nadějí. Čas se stává milostí, kterou člověk dostal, aby se rozloučil, doprovodil a dosloužil. Jak tuto dobu využijeme, ovlivníme jen my sami. Můžeme se upínat k marné léčbě a čas bude pozvolna plynout… Správně nastavená paliativní léčba může život prodloužit a zkvalitnit. Vše začíná a končí láskou. Nikdy to není Sofiina volba. Všichni si přejeme, aby zde na zemi, blízcí  byli s námi co nejdéle. Leckdy to není jejich přání, nýbrž naše.

Ilustrační foto: -mm-

Související příspěvky: