13. prosince 2019 Průvodce doprovázejícího

PRŮVODCE DOPROVÁZEJÍCÍHO 5: Duchovní potřeby

Vedle tělesných, duševních a sociálních mají lidé i potřeby duchovní, ať už se hlásí k nějaké konkrétní náboženské tradici, nebo ne. Pro někoho je jádrem duchovního života vztah k Bohu, pro jiné spiritualita spočívá v tom, jak sami sebe vnímají ve vztahu ke druhým, zemi nebo celému vesmíru. Rozdíly v chápání duchovní reality jsou mezi jednotlivými duchovními směry, ale i v rámci jednoho konkrétního náboženství se lidé mohou lišit v tom, jaký vztah k duchovnímu světu zaujímají, nebo jak se duchovně ke světu vztahují. Z tohoto důvodu jsou spirituální potřeby někdy zřejmé více, jindy méně.

Předchozí části: 

Jak se vyrovnat s nastalou situací

Pečujte i o sebesama

Jak hovořit s nemocným a o nemocném

Komunikace s dětmi

Obecnou duchovní touhou člověka trpícího nevyléčitelnou smrtelnou nemocí je hledání smyslu a cíle života a umírání, naděje na to, že se stane zázrak, nebo hledání cesty k nesmrtelnosti. Někteří o nalezení smyslu toho, co se děje, usilují v rámci své duchovní nebo náboženské víry, jiní se poohlížejí jinam.

Můžete se domnívat, že víte, v co váš blízký věří. Přesto bude možná třeba oslovit jej a pohovořit si s ním, co skutečně v této oblasti potřebuje. Zvláště nyní, kdy čelí všemu, co s sebou smrtelné onemocnění přináší.

Čemu potřebujete rozumět:

• Nemocný, o něhož pečujete, možná ztratil kontakt se svou náboženskou komunitou a jejími duchovními hodnotami a chce se nyní vrátit. Nebo naopak v tom, v co dříve věřil, a ve svém duchovním společenství nenachází útěchu.
• Lidé někdy vyjadřují pocity viny, výčitky svědomí a touhu po odpuštění, aby nalezli vnitřní klid.
• Aby pochopili, co se děje, mohou se lidé nahlas nebo jen pro sebe ptát: „Proč?“ Otázku mohou směřovat k Bohu, k „něčemu nahoře“ nebo k celému vesmíru.

Jak můžete poskytnout duchovní útěchu:

• Dbejte na to, abyste nyní respektovali a podporovali duchovní potřeby nemocného.
• Berte ohled, do jaké míry je vám i vašemu blízkému příjemné o duchovních otázkách hovořit.
• Pomozte vašemu blízkému, který se chce pomodlit, ale neví jak, i když to vyžaduje nějaké úsilí. Vědomí, že někdo může pronést modlitbu místo něj, může nemocnému přinést útěchu.
• Pokud s tím váš blízký souhlasí, průběžně informujte o jeho stavu příslušníky společenství, do nějž patří, a zjistěte, zda mohou být připraveni poskytnout mu duchovní podporu.
• Nepovažujte za svou povinnost sám zodpovědět všechny otázky, týkající se duchovních témat, které nemocný klade. Mnohem důležitější je být u něj jako pozorný posluchač, který vyjadřuje porozumění a poskytuje oporu.
• Zeptejte se nemocného, zda by si chtěl o duchovních záležitostech s někým promluvit, i když pro něj doposavad takovýto kontakt nebyl důležitý.
• Pokud váš blízký pociťuje pochybnosti, vinu, strach, nevíru, nejistotu, zakouší pocity rezignace i přijetí, uzdravení a míru, ujistěte jej, že tyto a další smíšené emoce jsou v této situaci normální.
• Buďte připraveni naslouchat, podpořit a přijímat, kdykoliv nemocný vyjádří touhu po rekapitulaci života, hovořit o smrti a připravit se na rozloučení.

 Nezapomínejte v tomto čase  ani na své vlastní duchovní potřeby.

Pokračování: Úprava domácího prostředí

Z knihy A Caregiver´s Guide, Ottawa: Military and Hospitaller Order of St. Lazarus a Canadian Hospice Palliative Care Assotiation, 2014. s. 23-25. Přeloženo (s drobnými úpravami) a publikováno s laskavým svolením původního vydavatele. Překlad a doprovodné foto -mm-.