30. října 2019 Průvodce doprovázejícího

PRŮVODCE DOPROVÁZEJÍCÍHO 3: Jak hovořit s nemocným a o nemocném

Komunikace s nemocným        Komunikace v rodině        Komunikace s týmem domácí péče     Komunikace s návštěvami    

Předchozí části: 

Jak se vyrovnat s nastalou situací

Pečujte i o sebesama

Komunikace s nemocným, o něhož pečujete

V komunikace zahrnuje mluvení a zvláště pak i naslouchání. Komunikace je také „dar přítomnosti“, což jednoduše znamená s někým být a věnovat mu svou pozornost bez jakýchkoliv očekávání nebo potřeby konverzovat pomocí slov. Někdy (a vždy s dovolením) to může znamenat i fyzický kontakt. Jemné dotyky, držení a mazlení dokáží vyjádřit lásku, přijetí a láskyplná pouta, a mohou být pro vás oba důležité.

Rady pro dobrou komunikaci:

• Buďte aktivním a zúčastněným posluchačem.
• Jemně stiskněte ruku nebo nabídněte obětí.
• Seďte a mlčte. Poskytnete tím podporu jako pomocí slov, ale nevyžaduje to tolik energie.
• V konverzaci se nevyhýbejte humorným tématům a vychutnávejte si společné vzpomínky na šťastné chvíle.
• Nedovolte, aby nemoc bránila úsměvům a smíchu.
• Užívejte si společných chvil poslechem hudby nebo audioknih či sledováním sportu, filmů apod.
• Umožněte vašemu drahému udržovat kontakt s přáteli a vnějším děním tím, že mu pomůžete s telefonováním, psaním zpráv nebo přijímáním návštěv.
• Hovořte spolu o svých pocitech, obavách a starostech.
• Buďte připraveni na to, že váš drahý může vyjadřovat hněv, který bude namířen proti vám. Pokud k tomu bude docházet často a nebude si s tím vědět rady, požádejte někoho o pomoc.
• Pokud je pacient při vědomí, ale nemůže mluvit, pracovníci domácí péče vám mohou pomoci s obstaráním pomůcek pro alternativní komunikaci.

Náměty a tipy pro rozhovor/komunikaci:

• Promyslete, jak jste spolu komunikovali, než váš blízký onemocněl, co vám pomáhalo se s ním dorozumět.
• Věnujte pozornost tomu, co se říká – nejen slovům, ale i tónu hlasu a řeči těla.
• Zkoušejte různé způsoby zahajování hovoru. Můžete třeba začít pozorováním: „Dnes vypadáš uvolněněji/nervózně“. Nebo se můžete přímo zeptat, zda by si nemocný chtěl o něčem promluvit. Začínejte hovor ze široka, aby se mohl ubírat různým směrem, např.: „Řekni mi více o …“, nebo: „Co pro tebe znamená…“.
• Buďte pozorní a nedovolte, aby se vaše mysl ubírala k vašim vlastním myšlenkám a pocitům. Správné naslouchání vyžaduje vždy soustředěnost.
• Ověřujte si, že řečenému rozumíte správně zopakováním toho, co jste slyšel nebo slyšela. Vyvarujete se tak případnému nedorozumění.
• Respektujte přání druhého, o čem chce hovořit, a nechtějte směr rozhovoru určovat sám nebo sama.
• Povzbuzujte, ale nenuťte.
• Přijměte, co druhý říká, ať se to jakkoliv liší od vašich názorů.
• Sdělujte, co je pro vás důležité, formulacemi v první osobě jednotného čísla: „Já ti chci pomoci a potřebuji, abys mi řekl jak.“
• Buďte upřímní, ale nezraňujte tím, že řeknete vše, co vás k dané situaci napadá.
• Povzbuzujte nemocného, ale nenuťte jej, aby se s vámi podělil o své myšlenky a pocity.
• Nebojte se říci, že na nějakou otázku neumíte odpovědět.
• Pokud je nemocný cizinec, počítejte s tím, že v takových situacích člověk přechází v hovoru na svou mateřštinu. Pokud nerozumíte, požádejte někoho o tlumočení.
• Pečlivě naslouchejte smysluplným otázkám a snažte se je co nejlépe zodpovědět nebo zavolejte někomu, kdo odpověď bude znát.

Čeho se vyvarovat:

• Neslibujte, co nemůžete splnit, a nedávejte ujištění o něčem, čemu sám nevěříte.
• Nesuďte druhého za to, co říká, dělá nebo cítí. Každý má na své pocity a názory právo, a je třeba to respektovat.
• Nevyhýbejte se nepříjemným tématům tím, že odvedete řeč jinam. To, že o něčem nechcete mluvit, v klidu sdělte a nabídněte, že dané téma může váš blízký probrat s někým vhodnějším.

Komunikace v rodině

Pokud pečujete o někoho s postupující nevyléčitelnou nemocí, bude možná potřeba podpora rodiny a komunikovat s jejími členy, a to třeba i s těmi, kteří žijí daleko od vás. Sdělte jim, jakým způsobem byste s nimi chtěl nebo chtěla být ve styku, aby to pro vás bylo co nejvíce přínosné, srozumitelné a pohodlné.

Pomoci vám mohou tyto rady:

• Buďte s ostatními členy rodiny v telefonickém a elektronickém spojení.
• Pouvažujte, jak si uchovat památku na významné rodinné okamžiky, události a setkání.
• Hovořte s druhými o tom, jak se vám daří, a povzbuzujte k tomu i je. Můžete se zdráhat hovořit o svých starostech kvůli obavám, abyste druhé nezraňovali. Respektujte to, že ne všichni budou chtít o svých myšlenkách a pocitech mluvit.
• Mluvte o budoucnosti a důležitá rozhodnutí učiňte ještě v době, kdy je váš blízký schopen se zapojit.
• Sdělte rodině, co a kdy budete potřebovat, např. jak často a na jak dlouho by vás měli navštěvovat.
• Společně vzpomínejte na nejhezčí i nejtěžší momenty, události a stránky rodinné historie, na to, co se vám společně povedlo, nebo naopak nepovedlo.
• Připusťte změny v rodinných rolích a přejímání odpovědnosti.
• Požádejte rodinu o to, aby vám pomohla seznámit a vyrovnat se s novými úkoly.

Komunikace s dětmi

Komunikace s týmem domácí péče                                                                          

Je dobré být ve styku s ošetřujícím, lékařem sestrami, případně dalšími profesionály, kteří poskytují zdravotní služby. Pamatujte však, že konečné rozhodnutí o tom, jaká a jak bude peče poskytována, náleží samotnému pacientovi, pokud je schopen svou vůli projevit. Je dobré, aby pacient měl sepsané tzv. předem vyslovené přání a určil osobu, která za něj bude moci činit rozhodnutí, když toho sám už schopen nebude. Ošetřující lékař nebo členové týmu domácí péče vám v tomto mohou poradit.

Na co je třeba pamatovat:

• Napadnou-li vás nebo vašeho blízkého nějaké otázky, zapište si je, abyste se na ně mohli v příhodný čas někoho z týmu poskytovatele zdravotní péče zeptat. Odpověď si zapište, abyste ji měli zaznamenanou a mohli se k ní později vrátit.
• Při setkáních s členy týmu vyslovte obavy, které máte. Uvažujte, co potřebujete vědět a kdo vám v tom může nejlépe pomoci.
• Ujistěte se, že odpovědím a radám rozumíte. Požádejte o vysvětlení dříve, než setkání nebo rozhovor skončí.
• Dojde-li ke k novým bolestem nebo novým příznakům, co nejdříve o tom informujte pracovníky zdravotnického týmu, aby mohli pohotově jednat.
• Sdělte lékaři nebo ošetřovatelkám, jaké léky a doplňky váš blízký bere. Je to velmi důležité, aby se předešlo vážným vedlejším účinkům kvůli nevhodné kombinaci léků a dalších přípravků.
• Pokud je vypracován plán a stanoven cíl léčby, s nímž všichni zúčastnění souhlasí, je třeba se jím řídit a dodržovat dané rady. Tento plán se však dá v případě potřeby průběžně měnit.
• Tým může podle svých možností poskytovat i jiné než zdravotní služby zaměřené na duševní a duchovní potřeby pacienta.

Komunikace s návštěvami

Když přátelé a rodinní příslušníci vědí, že jejich blízký je vážně nemocný, mohou se o něho více zajímat a chtít s ním trávit více času. Zde jsou typy, které mohou být užitečné:

• Promluvte si o návštěvách s vaším blízkým předem. Zeptejte se jej, koho návštěvu si přejí, jak často a na jak dlouho. Řiďte se tím při komunikaci s těmi, kteří chtějí na návštěvu přijít, ale upozorněte je na to, že se přání pacienta může rychle měnit spolu se zdravotním stavem.
• Požádejte hosty, aby se vždy telefonicky ujistili, že se to zrovna hodí.
• Hostům řekněte, že mohou u nemocného jen klidně sedět nebo na něj potichu hovořit, aniž by vyžadovali odpovědi, zvláště pokud má pacient potíže s dýcháním a nebo jej hovor rychle unaví.
• Návštěv by se měli vyvarovat ti, kteří mají nějakou infekční nemoc (např. chřipku nebo virózu) nebo byli ve styku s někým, od koho se mohli nakazit.
• Pokud vy nebo váš blízky nemůžete přijímat návštěvy, můžete o tom informovat i cedulkou na dveřích nebo vzkazem na záznamníku.
• Můžete zavést i knihu návštěv, abyste měli záznam o tom, kdo a kdy byl na návštěvě.
• Předem si zjistěte, o čem chtějí hosté s nemocným hovořit a zda ten s tím souhlasí. Hosty o přání pacienta informujte a řekněte jim o aktuálním stavu, aby věděli, co mají očekávat.

Z knihy A Caregiver´s Guide, Ottawa: Military and Hospitaller Order of St. Lazarus a Canadian Hospice Palliative Care Assotiation, 2014. s. 18-22. Přeloženo (s drobnými úpravami) a publikováno s laskavým svolením původního vydavatele. Překlad a náhledové foto -mm-.

Pokračování:

Komunikace s dětmi

Duchovní potřeby

Úprava domácího prostředí

Poslední dny života

Příznaky blížící se smrti